Апокалипсис XIX века. Подлинная история геноцида
https://www.tart-aria.info/apokalipsis-xix-veka-podlinnaja-istorija-genocida
2. Požáry a zemětřesení
Jaderný výbuch produkuje světelné záření, které spálí vše v okruhu několika kilometrů v závislosti na výšce a síle výbuchu a také na terénu. I jediný jaderný výbuch způsobuje požáry děsivé intenzity, které dokážou roztavit kámen, a takové kobercové bombardování nevyhnutelně způsobilo ohnivou hradbu, která spálila všechny organické látky včetně lesů a proměnila tyto organické látky v popel. A většina tohoto popela stoupala do atmosféry.
To je odpověď na otázku, proč je většina lesů mladých: jednoduše vyhořely. Ještě bych rád dodal, že pokud dopadlo alespoň 20 cm zeminy, celý les odumře, protože kořenový krček stromu musí být striktně na hranici mezi vzduchem a zemí. To je les, který neshořel v ohni jaderného požáru, prostě uschl, když byl zasypán zeminou.
Ale to předbíhám, o zasypání půdou si povíme později. Rozsáhlé požáry, to byl jen začátek. Rázová vlna z tisíců jaderných výbuchů, k nimž došlo v krátkém časovém úseku na celé Zemi, způsobila v zemské kůře intenzivní napětí, které aktivovalo většinu spících sopek a vedlo k silným současným zemětřesením a sopečným erupcím v různých oblastech. Ty uvolnily do stratosféry statisíce tun prachu a oxidu síry a zahájily proces snižování teploty planety, protože prach zachycuje sluneční paprsky. Množství popela a oxidu siřičitého, které uvolnily do atmosféry, je těžko pochopitelné a těžko porovnatelné, protože se jedná o číslo s 16 desetinnými místy. Není těžké odhadnout, že zemětřesení, která se odehrála na mořském dně, způsobila na pobřeží tsunami.
V historických dokumentech obvykle najdeme poměrně podrobné popisy různých velkých erupcí. Ano, data událostí se liší, ale zda se ve skutečnosti jednalo o různé, spolu nesouvisející události, které se odehrály v různých dobách, nebo zda prostě vše se odehrálo v 19. století, o tom budeme hovořit dále, ale nyní si jen zkuste představit sami sebe v této situaci.
V roce 1755 došlo k jednomu z nejničivějších zemětřesení v historii. Ačkoli se mu začalo říkat Lisabonské zemětřesení, jeho následky se rozšířily do velké části Evropy, Afriky a Ameriky. Bylo cítit v Grónsku, Západní Indii, na Madeiře, ve Švédsku a Norsku, ve Spojeném království a Irsku. Zasáhlo území o rozloze nejméně čtyř milionů čtverečních mil. V Africe byly otřesy stejně silné jako v Evropě. Velká část Alžírska byla zničena a poblíž Maroka pohltila zemská propast vesnici s osmi nebo deseti tisíci obyvateli. Na pobřeží Španělska a Afriky obrovská vlna spláchla města a zpustošila celé oblasti. Mimořádně silné otřesy byly cítit ve Španělsku a Portugalsku. Cádiz prý zaplavila vlna vysoká až 20 metrů.
„Hory, nejvyšší v Portugalsku, se otřásly v základech; vrcholky některých z nich se otevřely a vytvořily krátery sopek, z nichž vyšlehly plameny; na okolní vesnice se zřítily obrovské skály.“
„V Lisabonu se nejprve ozvalo hřmění v podzemí a vzápětí silný otřes zničil většinu města. Během šesti minut zahynulo asi 60 000 lidí. Moře nejprve ustoupilo a odhalilo písečné přesypy a poté vystoupilo do výšky 16-18 m nad svou obvyklou hladinu. K dalším velkolepým katastrofám během Lisabonské katastrofy patřilo nové nábřeží z čistého mramoru, které zničil přírodní živel. Jeho vybudování stálo obrovské množství peněz. Shromáždilo se na něm mnoho lidí v naději, že se tam schovají před padajícími troskami, ale náhle se celé nábřeží zřítilo do moře a na jeho hladině se neobjevil žádný z mrtvých.“
Zemětřesení „okamžitě zničilo všechny kostely a kláštery, téměř všechny velké budovy a čtvrtinu obydlí. Asi dvě hodiny po otřesech vypukl v některých čtvrtích požár a po tři dny zuřil ve městě strašlivý požár, který ho zcela zničil. K zemětřesení došlo ve sváteční den, kdy byly všechny kostely a kláštery plné lidí, a jen několika málo lidem se podařilo uniknout.“
„Hrůza, která lidi pohltila, se nedá popsat. Nikdo neplakal, prostě žádné slzy nebyly. Lidé pobíhali ze strany na stranu; šíleli hrůzou a úžasem, bili se v prsa a křičeli: ‘Přišel konec světa! Matky, zapomínajíce na své děti, pobíhaly kolem s kříži v rukou. Bohužel mnozí spěchali do kostelů hledat spásu, hledali ochranu, ale marně se v nich slavilo přijímání, marně nešťastníci padali k zemi a natahovali ruce k oltářům – ikony, kněží i lidé byli pohřbeni pod sutinami.“
Později bylo zjištěno, že v osudný den zahynulo přibližně 90 000 lidí. A zde je nedávná zpráva místních obyvatel o výbuchu sopky na Luzonu v roce 1991 (https://cs.wikipedia.org/wiki/Pinatubo):
„Když ze sopky vyrazil sloup dýmu, okamžitě jsme sem běželi, silnice byla plná lidí. Padal na nás popel a drobné kameny. Došlo k výpadkům elektřiny a vody. Z některých částí ostrova Luzon bylo téměř nemožné se dostat. Viditelnost je nulová, auta jsou pokrytá bahnem, které se z nebe nepřetržitě sype.“
Zde chci hned upozornit na skutečnost, že půda, kterou sopky vyvrhly (a vyvrhují i dnes), je černá a půda, která pohřbila města, má převážně hnědou barvu. Rozhodně je tedy možné říci, že za zasypání měst nejsou zodpovědné pouze sopky.
3. Prachové bouře
Jak již bylo řečeno, kobercové bombardování způsobilo ohnivou stěnu, která spálila veškerou organickou hmotu včetně lesů a proměnila ji v popel. Mnozí naši sledovatelé napsali, že mnohokrát viděli vrstvu popela těsně pod vrstvou hlíny, výšky 2-3 metry. Ale to není všechno. Masové požáry zpustošily rozsáhlá území, která proměnila povrchovou půdu v prach, a protože nebylo nic, co by ho zadrželo, prach rozfoukal vítr, který se nedal zadržet na rozsáhlých územích. Jedná se o takzvané „horké vysušující větry“ a prachové bouře. Začala větrná eroze. Všechen tento prach také stoupal do atmosféry a čím byly prachové částice jemnější, tím výše stoupaly a zůstávaly v atmosféře déle.
Kromě toho samotné jaderné výbuchy uvolnily na oblohu statisíce tun prachu, který rovněž nikdy nezmizel, a dále prach ze samotných požárů a sopek a pak z horkých vysušujících větrů.
Existuje názor, že tímto způsobem byla narušena rovnováha rotace planety, protože v případě nevyvážené hmoty se střed rotace posouvá a oblast, kde bylo vyzdviženo více zeminy, se stala lehčí a Země má údajně kvůli tomu posunutou osu rotace. Zabývejme se tímto tvrzením a uvažujme jednoduchý příklad s krasobruslařkou, když se otáčí s oběma rukama přitisknutýma k tělu, otáčí se rychleji, když rozpaží ruce od sebe, otáčí se pomaleji, ale pokud vystavíte pouze jednu ruku, rovnováha se naruší a krasobruslařka se již neotáčí rovnoměrně.
Julia Lipnická
Na tomto příkladu se někteří badatelé snaží vysvětlit skutečnost, že města jsou zaplněna obrovským objemem zeminy a v případě pohybu těchto mas zeminy je porušena rovnováha hmotnosti Země, což vedlo k povodňové vlně.
Tento příklad je však naprosto nesprávný, neboť hmotnost paže krasobruslařky je v % poměru k hmotnosti jejího těla zcela srovnatelná a hmotnost přemístěné zeminy se sice měří ve statisících tun, ale v % poměru k hmotnosti celé Země jsou to biliontiny procenta a všechna tato zemina neovlivní rovnováhu celého systému a rotaci Země.
Víme-li, že výbuch o síle 1MT promění 20 000 tun půdy v prach, i kdybychom předpokládali, že všechny nálože byly o síle 100MT a bylo jich tisíc a Země se nějakým způsobem neroztrhla na kusy, nepřesáhla by v tomto případě hmotnost vyzdvižené půdy 2 000 000 000 tun neboli 2*10^9 tun. Při hmotnosti Země 5,97219*10^24 tun by to bylo 3,35*10^-13 neboli 3,35 desetin biliontiny hmotnosti planety – zřejmě málo. Případnou změnu rovnováhy planety tedy můžeme zanedbat. Pokud jde o příklad s krasobruslařkou, která mění rychlost rotace svého těla rozpažením rukou, neměli bychom zapomínat, že při rozpětí paží 1,5 metru a šířce ramen (nebo boků) 50 cm je změna vzdálenosti mezi dlaněmi trojnásobná, zatímco výška oběžné dráhy ISS (408 km) nepřesahuje 7 % poloměru Země. Takže i kdyby se na oběžnou dráhu ISS vrhla veškerá Země vyzdvižená výbuchy, nestačilo by to k vážnému ovlivnění rotace planety.
Je třeba si uvědomit, že na tak rozsáhlém území nedošlo k výbuchům současně, na vteřinu přesně, protože trvá, než odpalovací zařízení dosáhne cíle. Navíc odpaly probíhaly z různých míst, někdy i na různých kontinentech.
Celý proces vynášení půdy do atmosféry v podobě prachu a úlomků nejpravděpodobněji trval nějakou dobu.
~~~
Přeložil mojmír, www.slovanskakosile.cz
