Při naší poslední videokonferenci tady padla informace od Ariny Nikitiny, že v ruských Védických Rodech každá rodina učí dítě samostatně do sedmi liet, přičemž objem vědomostí odpovídá v těch sedmi lietech deváté třídě naší systémové ZŠ.
Někdo by si mohl myslet, že maličké děti v pěti, šesti lietech sedí nad hromadou učebnic a šprtají se.
Takže je třeba upřesnit, že se jedná hlavně o rodiny velice vědomých rodičů, kteří nejenom znají naší původní Védickou kulturu a tradice, ale hlavně žijí tímto způsobem. Tito rodiče opravdu přebírají sami odpovědnost za vzdělávání svých dětí a nepřehazují to na někoho jiného (školu, systém…). Dělají to tak jako před tisíci a tisíci liety.
Chtěla bych v tomto svém příspěvku mluvit o některých metodách, jak toho lze dosáhnout.
Vše začíná ještě před narozením dětí
Vzdělávání dětí začíná ještě dlouho před jejich narozením… už v lůně matky a pokračuje po narození dál. Dětem se zpívají naše prastaré písně, ukolébavky. Je důležité zpívat osobně (byť třeba falešně), a ne pouštět reprodukovanou hudbu. Dětem se vypráví a vysvětlují národní pohádky a příběhy z našeho Rodu. V dnešní době je ta naše Rodová niť zpřetrhaná, ale dříve si všichni pamatovali své Rodné Předky nejméně sedm generací dozadu, znali je jménem, čím se kdo zabýval nebo třeba proslavil, každá rodina měla svojí Rodovou knihu, kam se vše zapisovalo.
Dětem se také předávají telepaticky obrazy, hologramy. Všechny maličké děti ovládají telepatii a jsou napojené na rodiče. Proto je nesmírně důležitá celková atmosféra a vibrace v rodině, děti jí nasávají jako houba. Je hloupé si myslet, že když se rodiče pohádají v době, kdy dítě spí a neslyší je, že o tom to děcko neví. Maličké děti znají vaše myšlenky, pocity… Jejich Duše si vybrala právě nás jako své rodiče, važme si toho prosím.
Maličké děti… zejména do jednoho lieta se mají ochraňovat před vnějšími vlivy a škodlivými vibracemi. To znamená co nejméně kontaktů s cizími lidmi, kteří mohou vysílat škodlivé energie a nízké vibrace. Většinou se nedoporučuje ani posílat fotky miminek po internetu a věšet je na sociální sítě, protože i přes fotku se dá napojit a uškodit. Malé děti do jednoho lieta ještě nemají dostatečnou ochranu.
Ale zpátky k vzdělávání…
Co je to Obrazné myšlení?
Začnu trochu zeširoka. V dávných dobách jsme nepotřebovali k předávání informací mluvené slovo, natož pak písmo. Vše se předávalo telepaticky ve formě myšlenek, obrazů – hologramů.
Mluvené slovo se kdysi používalo hlavně na společné zpívání písní, chvalozpěvů.… aby bylo možné společně oslavovat naše Světlé Bohy a moudré Předky. I dnes je naše setkávání a společné oslavy našich svátků nesmírně důležité. S každým dalším příchozím se společná energie násobí jako mocnina, ne, že se jenom přičítá po jednom. A nahoru pak proudí obrovský tok překrásné energie. Při přípravě a oslavách svátků lze dětem předávat vědění o naší původní kultuře a hodně je naučit. V našem původním kalendáři, který se jmenuje Koljady Dar (z toho vzniklo kalendar), je v jednom lietě celkem 133 svátečních dní – Velkých Svátků je méně, ale hodně je tzv. Svjatodní – to je den zasvěcený nějaké významné osobnosti z dějin. Tyto dny byly opět velkou příležitostí k vzdělávání dětí, kdy se jim o těchto našich Předcích a jejich životě vyprávělo.
Obrazné myšlení je třeba když vám při čtení knihy (nějakého příběhu) vznikají v hlavě obrazy toho, co čtete. Vznikají vám vaše vlastní obrazy. Když bude tutéž knihu číst někdo jiný, bude mít obrazy v detailech trochu jiné. To je právě nevýhoda slov a psaného textu, obrazy se předávají nepřesně. Děti milují obrázkové knihy. I když už umí číst, tak stejně dávají přednost prohlížení obrázků v knize než čtení textu.
Malé děti než je pohltí systém a škola mají nejen schopnost obrazného myšlení, mají intuici, čtou vám myšlenky, nasávají z okolního prostředí atmosféru, emoce, vibrace. Je třeba toho využít a předávat jim s láskou co nejvíce vědomostí – mluvit s nimi o všem, co si jako rodiče pamatujeme ze školy a co z toho považujeme za důležité a užitečné. Děti jsou nesmírně zvídavé, pořád se na něco ptají. Když budeme příliš zaneprázdnění nebo líní odpovídat, začnou se ptát jinde a pak se budeme divit kdo a čím jim „naplnil hlavu“.
Dříve měli rodiče odpovědnost za hmotné zabezpečení rodiny a prarodiče, hlavně děda měli na starost výchovu a vzdělávání vnoučat.
Dnes je to trochu problém, rodiny nežijí spolu. Do budoucna by bylo třeba zase udržovat velké rodiny, kde si všichni pomáhají. Proto je úplně nejdůležitější učit děti už od malička spolupracovat, a ne soutěžit a porovnávat se. A to začíná spolužitím a spoluprací v rodině. Tady bych ráda odkázala na Eduarda Sabó a jeho Občinové právo, kde má krásně zpracované večerní rodinné porady. To je překrásné, když to rodina opravdu uplatňuje v praxi.
Větší děti lze v rámci obrazného myšlení také seznámit s tím, co je to naše Staroslavjanská Bukvice jako Obrazové písmo.
Pro nás dospělé existují různé metody a techniky, jak zlepšovat schopnost obrazného myšlení. Teď to právě třídím a zpracovávám, někdy z toho udělám další příspěvek, který bude věnován pouze Obraznému myšlení a bude to více do hloubky.
Pobyt v přírodě
Je pro vzdělávání dětí nesmírně důležitý. V přírodě je možné naučit děti spoustu a spoustu věcí. Společně poznávat, pozorovat, obdivovat a hlavně oceňovat, děkovat. Vyprávět dětem o Matce Zemi, o vodě, o lese, rostlinách, bylinách, zvířatech, kamenech, o nekonečném Vesmíru, Slunci a hvězdách. Ale hlavně se při tom vždy zmínit o Tvůrci, přírodních duchovních bytostech, ochráncích, … společně oslavit a poděkovat. Snažme se probudit v dětech zájem o přírodu svým vlastním nadšením, příkladem, obdivem. Můžeme společně hrát hry, něco tvořit. Člověk je nedílnou součástí přírody, děti to vědí, cítí to.
Paměť
Děti si nemusí námi předávané informace natloukat do hlavy a pamatovat, aby to pak mohli před tabulí opakovat při zkoušení. Informace se jim nahrávají do podvědomí a v pravý čas se vynoří, když je to třeba. Spoustu informací si také Duše přináší z minulých životů, a celé se to doplňuje a propojuje.
Moudrost
Podle naší Védické Kultury Moudrost nejsou přijaté informace, moudrost jsou informace ověřené v praxi, je to prožitá osobní zkušenost. Proto je třeba dávat dětem spoustu příležitostí, aby si mohly informace ověřovat, aby mohly samy zkoumat, pozorovat, zkoušet, tvořit.
Řemesla, tvůrčí činnosti
Děti rády něco tvoří. Já si vzpomínám na své dětství, kdy jsme měli na dvoře hromadu písku a celé lieto jsme si tam stavěli domy, postavy, hrady, silnice, vláčky, města. V lese jsme nasbírali šišky, klacíky, větvičky, kamínky… a už se z toho něco budovalo. Dnešní děti nejsou jiné, taky rády tvoří (než jim dáte do ruky mobil 😅) a budují si svoje bunkry, domečky, rády si tvoří nějaký svůj úkryt, něco jenom jejich. Máme to v genetice, my jako RASA (bílí lidé) jsme Tvůrci. Děti to vědí a cítí od narození.
Dnes už málokdo zná naše řemesla. Je potřeba tyto mistry vyhledávat a učit se od nich, hlavně učit řemeslům svoje děti. V dnešní době je to nesmírně VESMÍRNĚ důležité, než nám všechna řemesla zmizí a zaniknou. Mistři nemají komu předávat svoje zkušenosti, svojí zručnost!!! Jedna moje kamarádka, která je od Brna byla nesmírně nadšená z letního řemeslného tábora pro děti a poslala mi odkaz na ty řemeslníky, kteří tam děti učili. Vložím odkaz na telegram.
Viz www.facebook.com/share/p/1G5AapBst3
Toto je hlavní poselství mého Rodu – učte děti řemeslům, tvořte společně. A hlavně využijte společně trávený čas k předávání vědomostí. Při společné činnosti rodičů a dětí si kupodivu děti více vědomostí zapamatují a uloží do podvědomí. Při tvůrčí činnosti se otevírají kanály vnímání, propojuje se to, co slyšíme s tím, co už máme uložené z minulých životů a skládá se nám to do uceleného Obrazu vnímání Světa. Tomuhle tématu o řemeslech, tvoření a zároveň předávání moudrosti se chci taky více věnovat a udělat z toho samostatný příspěvek.
Láska k práci
Malé děti nám ještě chtějí se vším pomáhat. Sice se nám přitom pletou pod nohy, nadělají spoustu nepořádku, který je třeba pak uklidit, nesmírně nás zdržují, můžou něco rozbít nebo se zranit atd. Ale pokud je budeme odhánět a dělat si to raději sami, pak až vyrostou a my budeme po nich něco chtít, pošlou nás do háje. Asi nejhorší věta rodičů je „Běž si hrát, já mám teď práci, nezdržuj mě“. Znám vědomé rodiny, kde děti ke všemu pustí a vše dělají společně. a je krásné ty děcka pozorovat. Jedna malá čtyřletá holčička nám tady na salaši velice zručně krájela zeleninu a myla nádobí. (děkujeme Bětuško!).
Děti se vychovávají příkladem
Jinak to ani nejde. Děcko ani tak neslyší, co mu říkáme, ale spíše pozoruje, co a jak děláme my. Předávat dětem Védickou kulturu znamená pro nás nejdříve podle té naší kultury sami žít a jednat. Snažit se všechno co se dozvíme nějak zařadit do svého života. Pak to vzdělávání půjde samo.
Řeknu vám jeden takový svůj odstrašující příklad.
Jednou jsem svým dětem (mám čtyři děti) vysvětlovala, že lhát s nemá – nikdy a nikomu a v žádném případě. V tom u nás někdo zazvonil. Kouknu z okna, vidím auto, takže vím, kdo přijel a automaticky řeknu dceři „Běž ke dveřím a řekni, že nejsem doma“. To se mi tenkrát teda povedlo!
Takže na to pozor, na takovéhle věci. Děti zaznamenají všechno, každý detail našeho chování.
Na závěr ještě pár moudrostí pro nás rodiče.
Naše původní kultura
To nejsou jen védické knihy, semináře, společné akce. Je to hlavně každodenní život – duchovní život, jiný žebříček hodnot než má většinová společnost.
Dva hlavní principy naší původní Védické Kultury jsou:
- Svatě ctít naše Světlé Bohy a moudré Předky.
- Žít podle svého Svědomí a v souladu s Přírodou.
Zastavme se u našeho Svědomí. My jako RASA (bílí lidé) máme tento dar, třeba parazité nemají Svědomí, proto jednají tak, jak vidíme.
Moudrost Volchva Velimudra říká, že
„Svědomí je vyšší Dar Boží.
Před Svědomím neutečeš, nikam se neschováš,
Svědomí neoklameš ani neukecáš..“
Naše Svědomí se také vyvíjí, upevňuje a roste spolu s námi. Jak se my stáváme krůček po krůčku vědomější. Svědomí je citlivější.
Řeknu vám svůj příklad. Dříve pro mě nebyl žádný problém používat polopravdy. A mé Svědomí s tím bylo v pořádku. Vždyť já přece nelžu, říkám Pravdu? – jo, říkám. Dnes mi mé Svědomí řekne, ale říkáš jen půlku Pravdy, tu, která se Ti hodí, předáváš pokřivený Obraz, ty máš jeden Obraz, víš, že je pravdivý, a přitom předáváš schválně a vědomě pokřivený, nepravdivý Obraz.
A už jsme zase zpátky u obrazného myšlení. Když předáváte a přijímáte Obrazy, je v nich pravdivé poselství, kdežto slova… vemte si například, že pod stejným slovem si někdo může představit úplně jiný Obraz než vy, zvlášť když se mluví o Duchovních nebo vůbec abstraktních věcech. Takhle vznikají nedorozumění.
A ještě jedna moudrost od A.V. Trechlebova, to je na Rusi známý Vedagor, já ho moc ráda poslouchám.
„Všichni jsme v životě dělali a děláme chyby. Ale pro náš Duchovní vývoj, jak kráčíme po naší Zlaté Cestě nejsou důležité naše dřívější skutky, ale náš dnešní postoj k našim dřívějším skutkům.“
Znamená to nemít pocit viny, že jsme dříve něco „dělali špatně“.
A poslední citát:
„Žádné síly zvenčí nemohou setřít z naší paměti Poznani, Vědění našich Předků.
Je možné zničit písemné prameny, ale paměť Rodu se jim nepodaří nikdy a ničím přemoci.“
V tomto svém povídání jsem se schválně nedotkla pohádek, protože to je jedno samostatné velké téma, které teď zpracovávám.
A taky jsem se nedotkla naší Ch’Árijske aritmetiky, jelikož jí ještě sama nemám prostudovanou.
Snažila jsem se dneska vyjmenovat tak povšechně způsoby vzdělávání malých dětí do sedmí liet, aby bylo možné jim předat to vědění celé základní školy.
Děkuji svému Rodu, děkuji RODu Nebeskému, tj. našim Světlým Bohům, děkuji našim Prapředkům, Ochráncům Dávného Vědění.
A děkuji vám všem, že jste mě poslouchali.
S láskou Mislava
Více na https://vk.com/id1034198011
