Místopředseda Bezpečnostní rady Ruské federace Dmitrij Medveděv v projevu na XIII. Petrohradském mezinárodním právním fóru přednesl zásadní projev s konceptuálním nábojem na podobné téma, protože znovu vysvětlil základy světového řádu, který vychází ze systému Římské říše “Pax Romana” a z jeho následných opravných iterací jako byl Vestfálský mír, Vídeňský mír nebo Jaltská konference, přičemž Pax Americana se znovu pokoušela od roku 1945 o ustanovení hegemonie unipolarity USA v rozporu právě s Jaltou.
Konceptuální projev v Petrohradu
Podle Medveděva všechny světové řády na naší planetě vzešly z výsledků válek. A je prý velmi pravděpodobné, že i výsledky války na Ukrajině povedou k novému přerozdělená světa v rámci pokusu o opravnou iteraci, která následuje po pádu každého hegemona, resp. po každé velké válce. Pokud nemáte čas na Medveděvův projev v Petrohradu na videu výše, tak tady je přepis:
Vlastně z ohniště války vzešly všechny historické milníky mezinárodního práva a již zmíněný vestfálský systém, vídeňský systém a jaltský systém mezinárodních vztahů. V tomto bolestivém procesu se zrodily a konkretizovaly myšlenky státní suverenity, mírového řešení sporů, humanity, odzbrojení, spravedlnosti. Pravděpodobně i nový světový řád bude založen na důsledcích současného konfliktu, vojenských akcí a právních modelů, které jsou navrhovány jako náhrada.
Bylo mezinárodní právo vždy nástrojem regulace vztahů mezi různými národy? Mohou se státy vůbec vyvíjet mimo mezinárodní právo? Historie zná takové příklady a některé mocnosti mezinárodní právo prostě nepotřebovaly. Ale to bylo v určitém období, například když Římská říše rostla kolem ideje Pax Romana. Konečným cílem bylo podrobení římské moci, v doslovném smyslu, v doslovném překladu, celého vesmíru, Orbis Terrarum. Samotné římské právo, právo národů, známé jako ius gentium, bylo spíše součástí národního práva nebo soukromého práva, v závislosti na úhlu pohledu, ale neznala moderní nezvratné veřejné mezinárodněprávní principy, včetně takových, jako je suverénní rovnost států.
Proč o tom mluvím? Myšlenka Pax Romana se odráží i dnes v různých variantách představ o unipolárním světě. Pokud je přijmeme jako pravdu, vychází z nich, že lidstvo je odsouzeno k neustálé válce, dokud nějaký hegemon nepožere celý svět. Nebo dokud nebude sám zničen silnějším soupeřem, což se vlastně s Římem v určitém okamžiku stalo. Vychází z toho, že odmítnutí mezinárodního práva a pohrdání jeho principy jsou doslova napsány krví celých generací. Je zřejmé, že v našem třetím tisíciletí je to slepá ulička vývoje.
A když se vrátím k nejdůležitějším momentům současného života, rád bych poznamenal, že si to začínají uvědomovat různé země, ale podle našeho chápání to nyní chápe i nová administrativa Spojených států, která v každém případě projevuje snahu využít politicko-diplomatické prostředky k řešení nejobtížnějších konfliktů, a samozřejmě i toho nejobtížnějšího ukrajinského. Zároveň je však třeba se zamyslet nad tím, zda je možné skloubit touhu po míru s modelem monopolárního světa, který byl v určitém okamžiku vytvořen pouze kolem Spojených států, jakési Pax Americana. Není to otázka bezpředmětná.
V jiných oblastech totiž současná administrativa Spojených států prosazuje poměrně jasnou linii dominance v duchu klasické realpolitik, když nazývá Kanadu 51. státem, Mexický záliv americkým, má nároky na Panamský průplav, na Grónsko, Amerika vystoupila z některých mezinárodních organizací a dokonce se diskutuje o vystoupení z Organizace spojených národů. K obnovení důvěry, například v rusko-amerických vztazích, je však nutný aktivní přechod od politických kontaktů a dohod k vytvoření právních mechanismů spolupráce.
–Dmitrij Medveděv–
~~~
