Úplná funkce řízení (krátké vysvětlení Koncepce společné bezpečnosti KSB)

Tímto druhým článkem z Fondu konceptuálních technologií (KSB a DVTŘ) přinášíme už konkrétnější znalosti o způsobu řízení národů, států a celého lidstva, a tím usnadňují možnost pochopení, kdo si „přivlastnil moc“ a „právo“ ovládat lidstvo.
Samotná dostupnost neboli tyto znalosti činí nás svobodnými a schopnými řídit své životy v souladu s Božími záměry (cesta vědomého růstu a nabývání moudrosti a poznání bez zbytečného utrpení), a nebo jsme jen bezmocnými loutkami v rukou těch mocných, kteří si pro svou světovládu uzurpují poznání a všem ostatním podřízeným loutkám jej odpírají.
Pokud vás informace z těchto dvou článků zaujaly a chcete se vymanit z rukou světovládců, chránit a rozvíjet blaho své rodiny a národa, čtete další zdroje a knihy pocházející z KSB a DVTŘ, a samozřejmě Slovansko-Árijské Védy.

Co je vlastně úplná funkce řízení?

Proč je jeden vedoucí, kterému je přidělen nějaký úkol, dokonce i velmi rozsáhlý a složitý, a on ho provede úspěšně a druhý vedoucí dokonce ne moc složitý úkol zpacká? Samozřejmě to lze vysvětlit pomocí „schopností/nadání“, „praxe“ a jiných podobných klišé. Tyto důvody však popírají příklady, kdy i zkušení vedoucí „zpackají“ svůj úkol. Například Jelcin byl zkušený vůdce, ale pod jeho řízením byla země zničena.

Mírou posouzení jakéhokoli současného probíhajícího procesu řízení je (ú)plná funkce řízení (rusky Полная функция управления – ПФУ).

Můžeme dát následující příklad. Chcete jet autem na trh pro jídlo pro rodinu. Chcete-li vyřešit tento problém, vy sám, aniž byste to předpokládal, budete muset učinit určitá rozhodnutí a budete muset provést určitý soubor opatření:

Vyhodnotíte stav auta: motor, kolo atd. Musíte se tedy podívat na vaše auto. Pokud tak neučiníte, možná nedojedete na trh.
Vyhodnotíte též svou náladu. Pokud cítíte přiblížení nebezpečí, pak je lepší cestu odložit. Pokud to ignorujete, může se stát, že nedojedete.
Odhadujete počasí. Pokud je silné náledí, pravděpodobně cestu odložíte. Pokud je počasí dobré, můžete jet.
Zamýšlíte se nad tím, jestli máte dost benzínu, a na jaké čerpací stanici můžete natankovat. Během jízdy neustále vyhodnocujete chování ostatních vozidel, která jedou blízko nebo se potkávají na silnici. Pokud podceníte nepředvídání, též můžete nedojet.
Během cestování se budete neustále řídit pravidly silničního provozu, značkami, semafory, pokyny dopravní policie. Pokud jste něco zanedbali, je velmi pravděpodobné, že cesta může skončit špatně.
Může se stát, že z nějaké příčiny (dovolená, přírodní katastrofa) v rozhlasu městské úřady oznámí zákaz průjezdu na určité trase. Pokud to neberete v úvahu, nedostanete se na trh.
A v neposlední řadě, však neméně důležité. Jeden řidič, když viděl na cestě ztracené štěně, zpomalí a dá mu možnost přeběhnout cestu. A druhý, jak říkají, „vlastní matku přejede“ a nebude o tom přemýšlet. Jeden řidič se na křižovatce chová obezřetně. A druhý jede rovně, neberouce do úvahy, že sousední auto je řízeno opilým řidičem. Toto se nazývá rozpoznávání.

Takovým způsobem úplná funkce řízení přichází s posouzením (hodnocením):

Stavu objektu řízení
Skutečného stavu subjektu
Stavu okolního prostředí
Stavu vzájemných vztahů s okolními objekty
Stavu řídící struktury
Ukázání nebo omezení více důležitějších struktur řízení
Rozpoznávání/rozlišování (tj. schopnost rozlišit dobré od zlého, pravdu od lži, nebezpečí od bezpečí atd.). Takové rozpoznávání se nazývá vědecky „držení se metodologie“. Člověk není soběstačný při rozpoznávání. Rozpoznávání je dáno Bohem v souladu se skutečnou, nikoliv deklarovanou mravností člověka.

Jestliže by se byť jediný bod neuskutečňoval, pak se takové řízení neuskutečňuje jako úplná funkce řízení a dříve nebo později je odsouzeno k neúspěchu. Podle úplné funkce řízení (ПФУ) – to je nejen posuzování situací a přijímání řešení podle 7-mi bodů. To je mnohem více informací o návaznosti přesně daných činností a vlivů.

Ukažme si příklad. Nechť je nutné zajistit přepravu zboží na letadlech. Chcete-li to provést, musíte provést následující kroky:

Pilot musí vědět, kam a jakou sílou vítr působí na jeho letadlo. Podle toho musí být na letadle namontovány odpovídající snímače. Pilot musí vědět, kdy a jaká letadla může na své cestě potkat, a jak je nutné se vyhnout srážce.
Je nutné zformovat u pilota odpovídající návyky a standardní jednání v případě možných situací. Například vítr fouká zleva – „kormidlo doleva“, vítr fouká zprava – „kormidlo doprava“.
K dosažení cíle pro pilota a letoun existuje celá řada nezbytných úkolů: vzlet, přistání, samotný let, zajištění teplotně-vlhkostního režimu pro bezpeční nákladu, nepřerušovaný provoz letadlových motorů apod. Kromě toho je třeba tyto úkoly uspořádat podle jejich významu. V první řadě – nejdůležitější, za druhé – velmi důležité, za třetí – důležité, atd. A nakonec stanovit ty úkoly, jež jsou potřeba, ale bez jejich řešení není možné přežít. Toto je vektor cílů.
Nyní vzniká otázka: Jak zařídit, aby letadlo a posádka přeletěla z bodu „A“ do „B“ a bezpečně převezli určený náklad?
A nebo složitějším jazykem: jak řešit všechny úkoly, složené do vektoru cílů? Vektor cílů musí odpovídat aktuálnímu stavu, tj. co existuje v daný okamžik. Rozdíl mezi nimi je vektor chyby. Pokud při ideálním řízení se vektor současného stavu shoduje s vektorem cílů, pak vektor chyby je „0“.
Celá otázka je o tom, jak to zařídit. Velitel v našem případě musí rozpracovat strategii činností a událostí. Kdo, kdy a na čem dopravit převážený náklad na letiště? Kde bude uložen? Kdo a jak bude provádět nakládání? Náklad se převeze jedním letem a nebo několika? Možná ve skutečnosti ho přepravit přes železnici? Jak se bude náklad chovat při letu? Jakou trasou letět z bodu „A“ do bodu „B“? Jaká má být výška a rychlost letu? Jak upevnit náklad? Jak uhradit dopravu? A tak dále, až do okamžiku převzetí nákladu vlastníkem.
To znamená vzniká vypracování strategie činností, plánu akcí v nejobecnější podobě. Toto se nazývá „vytvoření konceptu řízení procesů“. Po rozpracování koncepce řízení je možné přistoupit k sestavení/vypracování různých plánů, dílčích nebo celkových, krátkodobých a dlouhodobých.
Plán už není jen záměrem, ale velmi konkrétní seznam opatření a postupů, které se navzájem koordinují podle času, podle místa, realizátorů atd. Nejprve koncepce, potom program činností!
Když se řeší, jak postupovat, vznikne otázka, kdo to udělá. K tomu je třeba určit, kdo bude co dělat, kdo bude vykládat, nakládat, kdo vykopá, kdo počítat, kdo bude jezdit, kdo zajistí vzlet a přistání letadla, provádět navigaci apod.
Je tedy potřeba rozpracovat organizační strukturu, která by definovala povinnosti za každý úkol, kdo ho bude vykonávat a za co bude odpovídat.
To znamená, že potřebujeme vytvořit organizační strukturu, která by definovala odpovědnost provádění každého úkolu, který se bude vykonávat a kdo za co odpovídá. Někdy se tato struktura nazývá „systém řízení“.
Po tom všem, co bylo už vyřešeno a provedeno, musí ten, kdo chce sám kontrolovat proces, organizovat kontrolu všech prací, aby sledoval splnění předepsaného, a pokud existuje odchylka, zasahoval do procesu a přijímal nezbytná řešení.
Během celého procesu je nutné neustále ho průběžně podporovat. Je třeba připravit nové pracovníky, opravovat zařízení, měnit je za nové. A tak dále. A pokud vznikla potřeba, pak odstranit celou strukturu jako zbytečnou, protože její úkol je dokončen.

Takže úplná řídící funkce je tedy objektivní jev, jehož podstata spočívá v plnění své funkce/provozu, které zahrnují následující fáze:

Zjištění a identifikace faktoru prostředí, který „tlačí na psychiku“, což způsobuje subjektivní potřebu řízení. Řízení podle úplné funkce začíná právě tímto.
Vytvoření a formování návyků (stereotypu) rozpoznávání faktoru prostředí s ohledem na budoucnost a jeho rozpoznávání v kultuře společnosti.
Hlavní koncepce ve vztahu zjištěných faktorů.
V své podstatě hlavní koncepce představuje navenek vytvoření vektoru cílů řízení ve vtahu k tomuto faktoru a zavedení tohoto vektoru cílů do obecného vektoru cílů subjektu řízení.
Hlavní koncepce může v sobě zahrnovat řešení úkolu stability dílčích cílů a vektoru cílů v úplném smyslu předvídatelnosti, ačkoliv to může být přemístěno také do etapy 4 úplné funkce řízení.
Vytvoření hlavní koncepce řízení a dílčích koncepcí řízení s ohledem na každý z cílů jako součásti cílového vektoru (tj. cílových funkcí, které odpovídají na otázku, JAK budeme dosahovat cílů) na základě řešení úkolu stability z hlediska předvídatelnosti chování objektu (procesu) pod vlivem: vnějšího prostředí, vlastní změny objektu, řízení.
Zavedení úplné koncepce řízení do života – je organizací nových nebo reorganizací stávajících řídících struktur, které mají řídící funkce s jasným cílem.
Kontrola (pozorování) činností struktur v jejich procesu řízení, jimi prováděných,
a koordinace spolupráce mezi různými strukturami.
Likvidace stávajících struktur v případě jejich nepotřebnosti nebo jejich udržování v práceschopném stavu až do dalšího použití.

Pokud chce někdo řídit prostřednictvím procesu CAM („řeší, jak ty to uděláš“), musí umět skrze CAM vykonávat a provádět těchto 7 bodů. Pokud nesplní alespoň jeden z těchto bodů, pak se „systém“ zhroutí.

Může však existovat i případ, kdy nějaký manažer nevykonává některý z těchto 7 bodů, ale systém nějak funguje, tj. „proces funguje“! Proč? To se děje v tom případě, kdy ty položky, které nejsou vykonávány daným manažerem, vykonává někdo jiný za něho. Přičemž tento „jiný“ může pro tento systém navrhnout své vlastní cíle. Naše vedení nemělo svůj koncept rozvoje naší země, byla nám vnucena západní koncepce a tak ji ani samotní vůdci nerozuměli.

Totéž platí pro všechny „reformy“ a „strukturální transformace“ vlády země po celou dobu „perestrojky“ a „reforem“. Vláda – to je struktura. Změna struktury – to je pouze jedna sedmina úplné funkce řízení.

Bez zformování vlastní koncepce reformy vlády se nic neudělá. Ale právě jen změnou 1/7 části úplné funkce řízení se zabývali naši nešťastní reformátoři Gorbačov a Jelcin a jejich asistenti.

Úplná funkce řízení lidské společnosti

Jelikož každá společnost je nějakým způsobem samořízena nebo je řízena zvnějšku, pak v jejím životě se plná funkce řízení uskutečňuje některým specifickým způsobem (to znamená v různých společnostech může být uskutečňována odlišně).
Nicméně pokud chceme dát úplnou funkci řízení do souvislosti se západním společenských systémem „rozdělení moci/vlády“, zahrnujícím v sobě moc zákonodárnou (tvořící zákonodárný základ řízení ve všech oblastech života společnosti), moc výkonou (v ideálním případě soudní řízení společnosti na základě zákonů v souladu s principem „co není zakázáno zákonem, je dovoleno“), moc soudní (hlídá dodržování zákonů ve všech oblastech života společnosti a zabraňuje jejich porušování fyzickými nebo právními osobami), a žádná z těchto specializovaných mocí nezasahuje do práce jiné, což vysvětluje následující:

na profesionálním základě ve státním systému, založeném na systému rozdělení pravomocí ve výše popsané formě, se moc uskutečňuje pouze od 5. etapy (s výjimkou fáze zavedení řízení do života) – po 7. etapu úplné řídící funkce;
a to v tom, jak jsou realizovány etapy 1. – 4. plné funkce řízení, a také zavedení koncepce řízení do života (v souvislosti k 5. etapě plné funkce) v procesu samořízení společnosti při budování státu/státnosti na základě principu “rozdělení moci“ jak je popsáno výše, západní „teorie státu a práva“, zavedená po roce 1991 a v Rusku, vůbec neřekne o prvních čtyřech bodech, především proto, že neví nic o úplné funkci řízení.

V plné míře řídí lidskou společnosti pomocí úplné funkce řízení pouze konceptuálně mocní resp. schopní lidé, kteří podle své libovůle řídí všechny ostatní moci.

Pyramida moci

„Celosvětová/globální vláda“ řídí lidstvo díky tomu, že v různých vrstvách společnosti předává rozdílné množství vědomostí/znalostí, avšak ucelené vědění skrývá. Tímto postupem vytvořila dvě pyramidy. Jedna představuje pyramidu struktury společnosti, stojící na široké základně, druhá znamená pyramidu znalostí – což je převrácená pyramida.

Navrchu pyramidy znalostí – lidé vlastnící úplnou kompletnost poznání/znalostí a metodologii získávání nových znalostí. Uprostřed – neúplné a útržkové znalosti, které získávají pouze „úzce“ zaměření odborníci. A vespod pyramidy – úlomkové znalosti pro lidi k vykonávání pouze konkrétních úkonů a operací.

Takový přístup ke znalostem zajišťuje vytváření pyramidy – pyramidy struktury společnosti. Ve výsledku se celá společnost skládá ze třech částí podle vztahu k znalostem:

Vrchol pyramidy – „Globální vláda“. Ta vlastní úplnou kompletnost poznání a metodologii získávání nových znalostí.
Níže se nachází řídicí „elita“. „Globální vláda“ této elitě poskytuje útržkové, ne však kompletní znalosti. Ve výsledku elita nevidí vzájemné vztahy procesů a výsledky příčin.
Různé politické strany usilují o moc, jejich vůdci se snaží zaujmout místo v „elitě“, aby se vyšvihli nad „dav“. „Globální vláda“ podporuje u elity pocit nadřazenosti nad ostatními lidmi.
Omezené znalosti dovolují elitě udržovat národ v poslušnosti/podřízenosti. Proto, aby se společnost dala řídit stabilně, a aby elita nepochopila, jak je řízena, „Globální elita“ ji čas od času obměňuje.
Proto podněcuje „dav“ k revolucím, převratům, pogromům, využívajíce vhodných hesel: „Svoboda, rovnost, bratrství!“, „My světový požár roznítíme!“ atd. A poté, co je stará elita zničena, instaluje se nová, předem připravená.
„Davu/stádu“ dává „Globální vláda“ ještě méně znalostí, než „elitě“. Tyto znalosti je nutné poskytnout pro zabezpečení kvalitní práce „davu“. Stávající vzdělávací systém doposud zajišťuje/zásobuje tento davo-„elitářský“ model společnosti svým „personálem“. V podobě všeobecného vzdělání škol formuje „kaleidoskopický idiotismus“ – tak připravuje „dav“.

Naše konceptuální moc (tj. skrze znalosti z KSB a DVTŘ) dává všem lidem celostní Poznání a Znalosti, čímž tímto boří tuto pyramidu, která omezuje přístup ke znalostem. Pyramida moci zároveň také přichází o své základy, hroutí se davo-„elitářský“ model společnosti, dav a „elita“ se přetváří v národ.

Když si celá společnost osvojuje Poznání, vzniká principiálně nový model řízení společnosti podle málo známého Božího záměru/plánu.

Nový spravedlivý model „vytváří běžné životní podmínky (životní styl)“, jenž bude budován na hierarchii znalostí a rovného přístupu k poznání všem lidem, na formování lidské struktury psychiky lidí, na pochopení u všech lidí, že každý člověk je osobnost, že všichni lidé jsou si rovni před Bohem.

~ ~ ~

Celý článek je na: http://vestishki.ru/content/Полная-функция-управления

Navazující článek: Obraz a představa Boha – Boží záměr a Boží dopuštění

Kniha: Základy sociologie (Koncepční materiály studijního kurzu / Díl 1.)

Web: Koncepce společné bezpečnosti (KSB) a Dostatečně všeobecné teorie řízení (DVTŘ)

Související články: