Rozhodnutí Ústavního soudu v kauze Pavlovy žaloby je podle poslance a advokáta Jindřicha Rajchla (PRO) nezákonné. Tvrdí, že soud překročil své pravomoci hned v několika bodech.
Advokát a poslanec Jindřich Rajchl se na Facebooku podrobně věnoval středečnímu předběžnému opatření vydanému Ústavním soudem v souvislosti se sporem o složení české delegace na summit NATO. Po konfrontaci rozhodnutí se zákonem o Ústavním soudu dospěl k jednoznačnému závěru, že soud překročil svá zákonná omezení hned ve třech rovinách.
První námitka se týká samotné přípustnosti předběžného opatření. Rajchl upozorňuje, že institut předběžného opatření je podle zákona systematicky i obsahově určen výhradně pro řízení o individuální ústavní stížnosti, nikoli pro kompetenční spory mezi ústavními orgány.
„Je tak evidentní, že v jiném typu řízení než je individuální ústavní stížnost předběžné opatření vydat nelze. Suma sumárum vydání předběžného opatření v řízení o kompetenční žalobě není možné a je zcela nepochybně nezákonné,“ napsal Rajchl.
Podle Rajchla tím spor nekončí. I pokud by bylo možné předběžné opatření v tomto typu řízení připustit, Ústavní soud by podle něj stejně překročil zákonné meze samotným obsahem svého rozhodnutí.
Rajchl zdůrazňuje, že zákon dovoluje soudu uložit orgánu veřejné moci pouze to, aby nepokračoval v zásahu. Neumožňuje mu však ukládat aktivní povinnosti nebo přikazovat konkrétní jednání. Právě v tomto bodě spatřuje druhé zásadní překročení pravomocí.
„Ústavní soud tak svým rozhodnutím, jímž zavázal vládu notifikovat orgány NATO o tom, že součástí delegace bude též prezident a jím určený doprovod, opět jednoznačně překročil své zákonné pravomoci,“ uvedl Rajchl.
Třetí rovinu problému vidí v samotné formě rozhodnutí v kompetenčních sporech. Podle Rajchla zákon výslovně stanoví, že Ústavní soud má v takovém řízení pouze určit, který orgán je příslušný ve věci rozhodnout.
Podle něj by tak výrok soudu mohl znít pouze ve smyslu, zda je k rozhodnutí o složení delegace příslušná vláda, nebo prezident. Nemůže však určovat, jak má dotčený orgán konkrétně rozhodnout.
„Soud však rozhodně není oprávněn určovat dotčenému orgánu, jak konkrétně má v dané věci rozhodnout, tedy v tomto případě koho do delegace zahrnout,“ napsal Rajchl.
Rajchl je přesvědčen, že nejde o sporný výklad, ale o zcela jasné překročení zákonných limitů. Svůj závěr proto nabízí obhájit v otevřené odborné debatě.
„Toto své tvrzení jsem připraven argumentačně obhájit v jakékoliv veřejné debatě s jakýmkoliv ústavním právníkem, jenž bude prosazovat opačný názor. Jsem přesvědčen, že nebude mít šanci v takové konfrontaci uspět,“ uvedl.
V závěru pak otevírá otázku, která podle něj přesahuje samotný spor o summit NATO. Ptá se, jak se bránit situaci, kdy soud vydá podle jeho názoru zjevně nezákonné rozhodnutí a proti němu neexistuje žádný opravný prostředek. Svůj argument dovádí až k krajnímu příměru.
„Když použiji argument ad absurdum — co dělat, když soud uloží obžalovanému trest smrti, ač mu to trestní zákoník neumožňuje? Je správné za použití argumentu, že rozhodnutí soudu je třeba vždy respektovat, dotyčného popravit? Nebo je právem či dokonce povinností se proti takovému rozhodnutí vzepřít?“ ptá se Rajchl.
Právě tato otázka je podle něj dnes podstatnější než samotný spor o cestu na summit NATO. Podle Rajchla totiž nejde jen o jeden konkrétní případ, ale o hranice soudní moci v okamžiku, kdy soud sám podle jeho názoru překročí zákon.
ZDROJ: FB Jindřich Rajchl / První Zprávy
