Zkusme se zamyslet v největší šíři, byť si ji často neuvědomujeme, co řídí naše pocity, potřeby, touhy, proces rozhodování a motivaci našeho duchovního rozvoje či úpadku. Je to systém poznání a zkušenosti, který se vztahuje buď k destruktivním silám Všehomíra a nebo k pozitivním, tvořivým silám.
V obou případech jde o ve společnosti ukotvený světonázor, či o něco jasněji jde o hloubku a správnost chápání všeobecného chodu věcí v návaznosti na chápání úlohy lidského života v linii inkarnací a spoluúčasti na evoluci a vzestupu celého Stvoření. Ve Védismu bychom tento světonázor mohli najít v popisu principů fungování Všehomíra – v Konech Stavby Světa a v Zápovědích slovanských Bohů a Bohyň.
Je potřeba zdůraznit, že v pojetí „davově-elitářské společnosti“ je světonázor velmi omezeným a silně pokřiveným pohledem na svět a člověka. Neumožňuje správně pochopit Stvoření a slouží pouze jako silný nástroj ke kontrole a zotročování lidí. Teprve po velké vnitřní touze najít Pravdu je možné se z tohoto silného naformátování svého podvědomí vymanit – a tedy veškerý vnitřní šunt nahradit skutečným Poznáním a správně chápanou zkušeností.
Vrátíme-li se ke skutečnému chápání Všehomíra, pak je vetknuto do mnoha náboženských a duchovních tradic. Dokonce poměrně často nacházíme prvky spirituality i ve vědeckých kruzích, včetně snahy uchopit a vysvětlit jevy nad rámec současného vědeckého chápání. Naváži v tomto kontextu i na práci týmů kolem ruské Koncepce obecné bezpečnosti (KSB) a zejména dobrý popis Šesti priorit zobecněných prostředků řízení. Priority řízení společnosti umožňují porozumět jakékoliv lidské společnosti a její fungování. Na vrcholu struktury organizace společnosti stojí již výše zmíněný světonázor, na druhém místě chronologie jako popis minulých událostí lidstva a Země atd.
Je-li pro náš účel už dostatečně ozřejmen výklad světonázoru jako „způsob chápání všeobecného chodu věcí“, pak mluvíme současně a nedílně o vzdělávacím systému ve společnosti. Je to velmi silný nástroj jak pro vývoj a evoluci lidské společnosti, tak pro její totální kontrolu a úpadek. Zejména v tvořivém kontextu článku je pro nás zajímavý způsob formování a vzdělávání mladého pokolení, tedy dětí od nejmladšího věku. Pro inspiraci jak lze využít duchovní tradici Slovanů si můžeme vzít za vzor Ruskou rodovou školu.
Abychom toto pochopili, je potřeba si pustit dokument Ruská rodová škola (2007) režiséra Viliama Poltikoviče. Už popis filmového dokumentu je velmi zajímavý:
Film Ruská rodová škola zachycuje zcela nový přístup ke vzdělávání na všech stupních. Škola je internátní a nachází se na úpatí Kavkazu v Tekosu. Vznikla jako vládní zakázka – mají se tu vychovávat nadané děti, které budou pracovat ve špičkových funkcích.
Do školy přicházejí děti většinou kolem deseti let a často dokončí základní vzdělání a maturitu během dvou let. Potom obvykle studují dvě vysoké školy. Děti se učí navzájem a to vždy jeden předmět v bloku několika týdnů. Výuka tedy není rozdrobena na jednotlivé hodiny, kdy se vyučuje různým předmětům.
Děti nejen vyučují, ale samy i vyvíjejí studijní plány, samy si školu postavily, samy se o sebe starají, vydělávají si na sebe, jsou si navzájem rovny a nesou za vše odpovědnost. Zároveň jsou vedeny k velké odpovědnosti za všechny bytosti na zemi i za planetu Zemi samotnou.
Duchovní přesah a vědomí síly myšlenky jsou pro ně samozřejmostí. Nový model vzdělávání funguje už druhé desetiletí a je dílem akademika Ščetinina. Rozhodně se jedná o velmi inspirativní přístup ke vzdělání, i když některé nedostatky se přeci jen najdou.
O tyto děti je v Rusku velký zájem a to jak pro dosazování těchto mladých kádrů na politické funkce, tak současně i do ekonomické a business sféry.
Ještě zbývá se na tento dokument podívat. Kdysi jsem ho našel na YouTube a nyní jsem ho zahlédl i na Facebooku nebo na Taraku. Další odkazy na Ruskou rodovou školu jsou:
Výchova ve Ščetininově škole v sobě nese silný duchovní koncept s dvěma hlavními důrazy. První navazuje na pravoslaví, ale v centru je člověk a nikoliv Bůh. Druhý důraz je na člověka jako nositele jiskry Boží a obrazu Božího. Spolupráce učitele a žáka je orientována na poznání a realiza-ci vůle Boží. M. P. Ščetinin se sám vyslovil pro časopis Roman-gazeta takto:
„Naše škola je státní, světské zařízení, avšak pravoslaví je kořen, základ našeho učebního procesu. Nevyučujeme náboženství, ale přivádíme k Bohu. Vždyť u nás se vzdělávají děti různých národností, různých náboženství. Je velmi důležité rozumět víře jako něčemu intimnímu, je to přece velmi subtilní cit.
A naši studenti architektury nyní projektují chrám, který chceme v Tekosu postavit. Je jeden motiv činnosti – neučím se pro sebe, ale pro svůj rod, a přes rod pro svůj národ. A přes svůj národ sloužím lidem druhých národů a jejich prostřednictvím celému Stvoření, od ptáčka po Galaxie. To je hlavní – zaměřenost na druhého.“
Lumír Ries vyslovil názor, že Ščetininovy vzdělávací metody mají všeobecnou platnost, ale každá kultura se má snažit tento systém přijímat činorodě:
„Ačkoliv škola byla vytvořena v Rusku, v Tekosu, ve zcela určitých podmínkách, mají Ščetininovy pedagogické objevy a realizace svou podstatou univerzální platnost, mohou tedy sloužit jako inspirativní podněty pro zřizování a provozování škol s vysokou úrovní humánní výchovy a všestranného vzdělávání.
Přitom však každá určitá kultura vyžaduje, aby ono univerzální nové bylo přijímáno tvořivě, aby v ničem neodporovalo duchu dané kultury. Netvořivé, mechanické přejímání určitých jednotlivostí, prvků, aspektů bez porozumění podstatě nemůže přinést užitek a diskredituje celou věc.
To znamená, že samostatný tvůrčí produkt, který bude realizován se znalostí a s respektováním podmínek jiného, nového sociokulturního prostředí, nebude ctít jen inspirativní pedagogické hodnoty dané výjimečné školy, ale i Ščetininovu schopnost, jak dělat v jiné situaci věci jinak.“
mojmír mišun, správce webu www.slovanskakosile.cz
