O slovanských dějinách

Kdo jsou Rusi a kdo jsou Slované?

Slované – samotné slovo Slované v pradávných časech neexistovalo. O mnohem dříve, než vzniklo starodávné Řecko a Řím, více na sever žili různé národy, které se různě nazývali. Avšak všichni si rozuměli bez překladatele.

Všichni uctívali stejné Bohy, měli světlé vlasy a modré oči. Bývali v dřevěnicích na břehu řek a nebo na lesních loukách. Lovili ryby, pěstovali rostliny, sbírali lesní plody. A tyto národy se v dějinách nazývali různě – Kelti, Iberové, Dákové, Skýtové, Germání, Baltové, Suebi, Svemi, Kotini, Sarmati, Veneti (Venedi, Vandaly), Drevlané, Slověni (Slováci), Češi, Moravané, Obodrité atd.

puvodni-slovanska-osada-u-reky

Původní slovanská osada u řeky

Jeden z letopisců napsal: „Je to jeden národ, rozdělený na mnohá plemena, které se nazývají různě – podle jména svého zakladatele, rodu a nebo vůdce. Podle společného původu všichni byli Árjové, tj. ti kteří obdělávali zemi, oráči.

Potom nastalo rozdělení. Ti Árijci, kteří zůstali na severu, se rozrostli a vytvořili slovanské národy. Jiní odešli na jih a začali chovat dobytek – z nich vznikli Skýtové a ještě několik stěhovavých národů. Třetí, nejvíce aktivní, odešli daleko na jih, ovládli toto území a vytvořili velké civilizace.

Latinský jazyk a sanskrit vznikly z živého jazyku našich prapředků Árijců.

Co se týká Svastiky, u nás na severu svastiky vyšívali na ubrusy ještě v Carském Rusku a považovaly jich za symboly vesmírné moudrosti. V ruské armádě vojákům na rukávy vyšívaly symboly svastiky. Slovanská svastika se nazývá Kolovrat.

Osídlení Evropy slovanskými Venety

Celou Evropu, kromě Keltů, osídlovali ještě Veneti (Venedi), a ti se dělili na západní, východní, jižní a severní. Gerodot a jiní letopisci vícekrát vzpomněli, že Venécii založili Veneti, Baltické moře se jmenovalo Venetským, jantar venetským kamenem. Dodnes řeka vtékající do Baltického moře, se nazývá Venta a na jeho březích stojí město Venta a Ventspils.

mapa-venetu-po-migraci-kultury-popelnicovych-poli-okolo-1200-pred-n-l

Mapa osídlení Venetů po migraci kultury popelnicových polí (okolo 1200 před n. l.)

Jeden z hlavních chrámů Venetů se nazývá Veniborg. Nyní se na tomto místě jedno z nejkrásnějším měst Evropy – Vídeň. Zbytky Venetů se spojily s přistěhovalými Uhry a vznikli Maďaři, a Estónci, Fíni. Rusy do této doby nazývají Vény.

Veneti, tedy Slované osídlili Evropu už 3 tisíce let př. n. l., tj. 2 tisíce let před Římem. V 1. století n. l. Plinius Starší a Tacitus ve 2. století, stejně jako řecký zeměpisec Ptolemaios píší o jakýchsi Venedech, kteří jsou později identifikováni jako Slované. Podle těchto antických autorů rozložili Venedové svá sídla mezi Vislou a hřebeny Karpat. Ani to však není nejstarší doklad o Slovanech. Nejvíc nám může nabídnout archeologie. Odhalila zajímavou podobnost atributů Lužické kultury, která například v Čechách působila už kolem roku 950 před n. l. (500 let před příchodem Keltů), s atributy Slovanů.

Rozdíl mezi Kelty a Germány popsal poprvé Julius César, přičemž Kelty pojmenoval Galy, čímž všechno znepřehlednil. Před ním Germány a Kelty Římané nerozlišovali. Pochopitelně, neboť v nacistickém Německu nepřiznali příbuznost svých předků se Slovany.

Hitler v třicátých letech zorganizoval archeologické vykopávky, aby se našly prastaré osídlení Germánů. Avšak našel slovanské. Hitler sám nechápal, a nebo nechtěl pochopit a uznat hloubku těchto pradávných kořenů.

Samotné slovo Slované, pozdějšího původu, se objevilo v okamžiku, kdy se sjednocovaly germánské národy. Znamená ti, kteří pokračovali slavit své bohy – Slavjaně, Slované. A ti, kteří k rodnému jazyku a bohům oněměli, nazvali Němci. Německý jazyk je dceřiný vůči slovanskému. „Deutsche“ je naše „дочь“ – dcera.

Dnes němečtí vědci a historici, na rozdíl od našich, bez hanby píší články o tom, že před germánskými národy v oblasti dnešního Německa žili Slované – Obodrité a Lutici. Ti pak odešli na východ a založili stát Litva.

Sámova říše a Velká Morava

Detailněji známé dějiny Slovanů ve střední Evropě se odvíjejí od založení kmenového svazu kupcem Sámo, a to podle Fredegara kolem roku 623/624. Tato říše zahrnovala území Moravy, Slovenska a Slezska. Sámova říše byla založena na systému svobodných rodových sídel, plně soběstačných a zajišťujících vzdělanost lidu.

Měli jsme písmo staroslovanskou Bukvici, založenou na obrazném myšlení a vnímání. V této době směrem na západ od nás byl již zaveden plně třídní feudální systém, jenž využíval nesvobodné otroky a zavedl náboženská dogmata a omezené poznání, šířené latinskou církví.

staroslovanské písmo BUKVICE

Po celou dobu, co žili Slované na našem území ve své původní víře, svobodném společenství, v souladu s moudrostí předků a svých bohů, byli svobodní a nezávislí. Veškerá moudrost Předků byla pečlivě zapsána, uchovávána a předávána potomkům a to prostřednictvím Slovansko-Árijských Véd.

Na Sámovu říši plynule navázala Velká Morava se svým slavným knížetem Rostislavem. Ten a další velkomoravská knížata zajišťovala Slovanům svobodu a nezávislost před snahou vnutit nám tzv. západní kulturu se svým převráceným systémem hodnot (zejména materialistických a parazitujících na ostatních), morálky a dogmatickou vírou.

Svobodné knížectví Velká Morava trvalo do roku 991, kdy zemřel poslední velkomoravský kníže Sveulado na našem území. Od roku 1019 ztratila Morava samostatnost, když byla vojensky dobyta z rukou polsko-moravských spojenců. A pak následně připojena ke středověkému státu Přemyslovců, čímž se stala součástí Svaté říše římské a tzv. západní kultury a nám odlišného systému hodnot a světonázoru.

Začalo období násilné christianizace, při které zahynulo mnoho Slovanů. Současně byla zcela potlačena a zakázána původní slovanská víra a liturgie, duchovní poznání, zvyky, vypáleny svatyně a posvátné háje, a spáleny staroslovanské písemné památky psané Bukvicí.

Do této doby Moravští Slované neznali feudální systém, a byli svobodní lidé, žili ve sněmovním systému, souladu se svými předky, přírodou a původním duchovnem.

Skutečný rozsah Kyjevské Rusy podle Slovansko-Árijských Véd

Jak to bylo opravdu s Velkou Moravou? V našich školách se vždy učilo, že Velká Morava bylo samostatné knížectví, které nemělo žádnou souvislost Kyjevskou Rusí. No a na druhé straně se kupodivu v Rusku a na Ukrajině učí, že křesťanství do Kyjevské Rusi přinesli Cyril a Metoděj roku 863. Poněkud podivné?

mapa Maličké, Malé a Velké Rusy (631 x 441)Mapa Velké Moravy a Kyjevské Rusi (9. století)

Fragmentace společnosti a ztráta povědomí skutečných souvislostí, prováděných západní kulturou a jejich historiky včetně sociálního inženýrství na slovanských národech je občas velmi viditelná. Souvisí to i s dobře osvědčenou metodou „rozděl a panuj“.

Velká Morava – „Megale Moravia“ je název, který pravděpodobně samotní Slované nikdy nepoužívali. Je to název zavedený cizincem Konstantinem Porfyrogenetem (905 – 959), kde ve své zprávě „De administrando imperio“ ji takto poprvé pojmenovává.

Pokud Cyril a Metoděj vstoupili na území Kyjevské Rusi, pak jsme museli být její součástí. Pravdou je, že naše knížectví bylo nejzápadnějším územím Kyjevské Rusi, a proto muselo být v těchto časech i dostatečně silné a respektované. To dobře věděli i Frankové, neboť každý jejich vojenský výboj na naše území byl nakonec potrestaný. A to bylo vždy.

S přicházejícím projektem západní civilizace a projektu podmanění a přeformátování slovanské Evropy se začínají pálit nepohodlné knihy, písemnosti a posvátné háje. Začínají se psát nové kroniky a knihy, tentokráte za převážné přítomnosti západních historiků, nepřátelských vůči čemukoliv slovanskému. (1)

Rus, Malá a Maličká Rus

Zo období bolševiků se zavedl nový název „Ukrajina“ – a my už víme, že to v minulosti byla vždy Rus, později Kyjevská a ještě dříve Červená nebo Malá (Rus). Tedy Velká Rus bylo území částečně představované dnešním Ruskem, Malá Rus byla dnešní Ukrajina a Maličká Rus bylo naše území – území Západních Slovanů.

Do Maličké Rusi (nesprávně nazývané Velké Moravy) kromě Slovienov – opakujeme Slovienov, tj. Slovenska a Moravy – sem patřilo Česko, Polsko minimálně po Vislu, polabští Slované, Maďarsko, Slovinsko, Srbsko atd.

Aby mocenský útok na Slovany uspěl, musel uspět přístup „rozděl a panuj“, spíše přesněji „rozděl“ a „podrob si“. Je to podstatná změna, kdy se přeprogramovalo naše společné slovanské povědomí tak, abychom se necítili Rusmi, a naopak se začali oddělovat a dokonce i navzájem nenávidět. Současně, což se nemáme dozvědět, se začal vnější manipulací za posledních 300 let měnit náš společný staroslovanský (ruský) jazyk a jeho výsledkem je množství různých slovanských jazyků a evropských národů. Minimálně na našem území se toto rozdělení podařilo. Posledním případem je rozdělení Československa a bývalé Jugoslávie. (2, 3)

Kyjevská Rus a Rurikovci

Na východ od naší střední Evropy dochází k založení ruského národa a to od Rurika. Tento varjažský vůdce Rurik byl zakladatel dynastie Rurikovců (Kyjevské Rusi), ruských knížat a později i carů, vládnoucí v Rusku 736 roků, tj. od konce 9.století do 16.století.

Poslední kníže z Rurikovců – car Fjodor I. Ivanovič zemřel v roce 1598. Podle letopisů Rurik vládl Varjagům, tedy Rusům (podle legend praotec Rusů). Byl zvolený ingliistickými Slovany za knížete v městě Ladoga.

Po roce vládnutí v Ladoze přišlo vzbouření a jeho potlačení. Rurik rozdal za podporu svým významným družinářům města na vládnutí. Ti družinám, kteří nedostali nic, přesunuli se do města Kyjev a ovládli ho. Tak vznikli dva státy a to Severní a Jižní Rus.

Kníže Rurik byl plnoprávný vládce Rusi, pocházel z rodu ruského. Tedy prarodičem Rusů byli Varjagové, kteří byli ruskými. Rus je původní rodové jméno.

S nástupem Romanovců na trůn začíná i na Kyjevské Rusi proces potlačení původního slovanského svobodného zřízení, víry, zvyků a písma. Nastává období intenzivní christianizace od roku 988 do 1000 n.l., které zavedl „svatý“ kníže Vladimír, jenž vpustil do Kyjevské Rusi jeho šiřitele – křižáky. Během tohoto období dochází k výraznému úbytku původního obyvatelstva (až o 75%) a končí období svobodného a nezávislého života Slovanů, kteří do té doby žili v souladu s duchovním poznáním, předky a svými bohy.

Odkaz slovanských předků pro dnešní dobu

Z toho mnohé evropské národy, jako i ploské, germánské, české, slovenské, ukrajinské a jugoslávské jsou si navzájem příbuzné, kdy v dávné historii byli jediným národem. Všechny pocházejí tedy z Árijců a Slovanů, a mají stejné kořeny, vyznávají stejné hodnoty a světonázor. To vše máme uloženo ve své genetické paměti.

V důsledku současného úpadku duchovních a morálních hodnot lidské společnosti je tak aktuální vysvobodit se ze závislosti a vlivu současné upadající „západní kultury“ a jejího materialistického systému hodnot, a současně navázat na odkaz kulturního a duchovního dědictví Slovanů, které nám nabízí alternativu pro obnovení nejlepších evropských hodnot.

Sláva Árijcům! Sláva Slovanům! Buďme jednotní, bratři!


Videa o zamlčené historii Slovanů

Naše webové stránky přechází z YouTube na nový RuTube.ru­. Větší videa ,zejména  přes 50 minut, budeme dávat na web Vimeo.com.

­


­

Odkazy

  1. Potvrdenie Knihy Svetla – Slovanské ponímanie Sveta, vydal Ing. Vladimír Laubert, 2016.
  2. ZVĚDAVEC.org: http://zvedavec.org/komentare_5836.htm
  3. Tartaria.sk: http://www.tartaria.sk/poznavanie/2016-01-01-21-57-41
  4. Jaroslava Grobcová: Probouzení Moravanů. Moravská mytologie., vydala Miluše Bajgerová, 2016
  5. Miro Žiarislav Švický: Návrat Slovenov v duchu a slove, Citadella, 2014
  6. Ing. Miroslav Pavlák, Ph.D.: Kdo byli naši předkové, jaké je jejich kulturní dědictví (Studijní materiál pro cyklus přednášek Hledání rodinných kořenů v akademickém roce 2014 / 2015 na Univerzitě třetího věku Západočeské univerzity v Plzni)

Související články a videa

Share Button