Podrobné dokumenty a mapy Velké Tartárie ukazují nejen starověká města a letiště, jejich cesty, ale také elektrárny. Většinou se nacházely v horách, nikoliv na řekách.
Na příklad na mapě říše Kuru je uvidět řady hvězdiček umístěných na vrcholcích hor Altaj, Sajan, v pohoří Pamír, Hindúkuš a Himálaj. To jsou elektrárny starověku, které zůstaly neporušené po válce říší a potopě před 13 000 lety s Atlantidou. Muselo jich být víc, zejména na severu a severovýchodě.
– Jak je možné v horách získat energii?
Z éteru, který naše planeta přirozeně přijímá. Hory jsou jejími anténami. Jejich prostřednictvím probíhá energetická výměna planety s Vesmírem. Vrcholky hor přijímají a vracejí éterické proudy. Ze středu galaxie je přijímají a z jádra Země je vracejí nazpět. Část éterických toků zachytily starodávné energetické stanice. Pro planetu je tato ztráta minimální, téměř nic, avšak pro lidstvo je to velký přebytek. Horské energetické stanice přeměňovaly vlny éteru na všechny další druhy energie a přenášely je bezdrátově na libovolnou vzdálenost.
– Zachovaly se na naší planetě z doby předpotopní civilizace?
Obě popotopní říše (tj. po druhé válce s Atlantidou před 13 000 lety), Severní bílí bohové i říše Kuru, byly dědici nejen prastarých znalostí a dochovaných arzenálů zbraní, včetně původních elektráren. To vše značně zničila až další válka, tj. bitva u Kurukšétry před 10 000 lety zničila vše, co se zázračně zachovalo z předpotopní éry. – Dnes jsou v horách vidět jen ruiny. To je vše, co zbylo z dávných energetických stanic. Jsou vidět na mapě říše Kuru. – Převodníky éterických toků na jiné druhy energie na našem území, v Rusku, kdysi stály na vrcholcích centrálního Uralského hřbetu, Verchojanského hřbetu, Čerkského hřbetu, v horách Gornaja Šoria, Altaj a Sajan. Existují zprávy, že některé převodníky přežily do dnešní doby. Některé z nich jsou nefunkční, ale stále stojí.
Mapa cesty Marco Pola na Dálný východ v letech 1271–1295
Je velmi nadějné, že v blízké budoucnosti, možná za 50-60 let, budou naši potomci schopni zvládnout některé starodávné technologie a opět je používat.
Nejde jen o měniče éteru, a je možné, že do té doby se naše věda dostane na úroveň získávání energie ze slunečního větru. V dávných dobách takové měniče energie existovaly. Byly umístěny na oběžné dráze a posílaly energii do pozemských měst přímo, bez vodičů. Až budou mít lidé na Zemi přebytek energie, pak se civilizace bude moci znovu dostat na úroveň vytváření a harmonizaci krajiny na planetě, nových ekosystémů na souši i v oceánech.
~
Na mapě obří árijské říše Kuru jsou vidět značky starověkých měst, místa pro přistání a vzlety letadel, hvězdy v horách, kde stály starověké měniče éteru na jiné druhy energie.
– Co ještě může být zajímavé na mapě říše Kuru?
V zeměpisné šířce se od Středozemního moře až k Tichému oceánu v té době ještě nejsou žádné pouště. A na mapě Velké Tartárie už jsou pouštní oblasti vyznačeny, zatím jsou však malé.
Nejsou to pouště, ale stepi spálené předchozí válkou. Spálené na prach! Když z půdy zmizí huminové kyseliny, změní se v prach. Pouště přišly až potom. Příroda chvíli odolávala, ale s přibývajícími staletími se misky vah převážily na stranu pouští. Větry odnášely popel ze spálené organické hmoty a na povrch se dostávalo podloží, většinou písek, méně často kamení.
Pouště Karakum, Kyzylkum, Taklamakan a Gobi
– Chceme-li se přesvědčit, o čem mluvíme, podívejme se na moderní mapy. V dnešní době jsou tam velké pouště. Ale těsně po první válce s Atlantidou bylo dost volné energie a technologie na zazelenění válkou spálené krajiny. Většinu stepní krajiny jižního Uralu, Sibiře, dnešního Kazachstánu, střední a východní Asie vytvořili naši předkové uměle.
~
Po první velké světové válce, která se před čtyřiceti a půl tisíci lety přehnala přes všechny kontinenty Země, se i v těchto místech objevily pouště. Pak zmizely desítky řek a vypařily se stovky jezer. Po této první válce však bílí bohové Severu brzy obnovili svůj energetický potenciál a začali zachraňovat válkou zničenou přírodní krajinu.
Pouště přetvářeli následujícím způsobem: nejprve oblasti srovnali se zemí, krátery po explozích vyplnili pískem, rozebrali a zhutnili písečné barchany, pak na obrovská, řádně uklizená území nanesli vrstvu hlíny, která zadržovala vodu. Nebyla příliš silná, pohybovala se maximálně od čtyřiceti do padesáti centimetrů. Na ni pak položili silnou vrstvu mořského bahna očištěného od soli. V oceánu je ho hodně. Tím obnovili vrstvu humusu, která vlivem vysokých teplot zanikla. Všechny obnovené plochy budoucí stepi museli osít speciálními travinami.
~
Z hlediska moderní vědy totiž nelze vysvětlit vznik hliněného (jílovitého) polštáře zadržujícího vodu na obrovských plochách. Kde se vzal? Faktem je, že jíl vzniká buď na dně jezer, nebo na dně moří. A to v různé tloušťce v závislosti na čase. Bohužel současná věda se zabedněně domnívá, že všechny euroasijské stepi byly dříve pokryty mořem. Nebo na jejich místě bylo jezero. A voda najednou z celého tohoto gigantického území zmizela.
Proto současní geologové a historici nedokážou správně vysvětlit vznik souvislé nepromokavé vrstvy na rozsáhlém území euroasijské stepi. K pochopení toho, jak vznikly euroasijské a severoafrické stepi, se stačí nad tím jen nezaujatě a pořádně zamyslet.
– Zmiňovali jsme severoafrické stepi? Takže je to tam stejné?
Ano, jen je potřeba vysvětlit, proč i v severní Africe proběhla velká válka mezi stejnými nepřáteli. Afriku z větší části obývali Atlanťané. Oriané ovládali pouze její menší část – údolí Nilu. Nil byl kdysi hranicí mezi říšemi. Proto je z této doby na Sahaře mnoho ruin mrtvých měst. Jsou tam už od první velké války. Teď je mnoho z nich zasypáno barchany (srpovitá duna), ale není těžké je najít.
Afrika dnes a v roce 1570 (Abraham Ortelius)
Mapy s původními městy má i Vatikánská knihovna. Není tedy žádným tajemstvím, že se na Sahaře nacházejí starověká města. Je třeba říci, že v první velké válce, která se odehrála na Zemi před čtyřiceti tisíci lety, sever Afriky strádal, nikoliv však celoplošně. Je nesmysl, že se severoafrické stepi proměnily v poušť, protože předkové Berberů tam údajně pásli obrovské množství koz a ovcí. Vypráví se, že zvířata sežrala kořeny trav a vítr odvál vrstvu humusu. Skutečným důvodem bylo spálení půdy výbuchy obludné síly na rozsáhlých územích a lidé v pozdějších dobách svou činností tragédii jen dovršili.
Není snadné přijmout fakt, že naši předkové byli kdysi schopni vytvářet krajinu a ekosystémy na Zemi.
– Kdyby museli, proměnili by hory v pyramidy. Oni uměli i hory upravovat. A na mořích stavěli z žulových skal celé ostrovy tím, že odstraňovali přebytečnou horninu. Například ostrov Setnoj v Bílém moři. Dodnes jsou na něm patrné stopy po dávných frézách a rozřezaná suť leží nedaleko, v moři. Málokdo však vidí zřejmé věci. Taková je setrvačnost myšlení a implantované filtry vnímání. Teď už je pochopitelné, proč budoucí lidstvo potřebuje přebytek energie. Aby se všechny pouště na Zemi opět proměnily v kvetoucí stepi, savany a pokud možno i v lesy.
Kdo nyní může zachránit a uzdravit planetu?
Pro tuto záchranu pracuje jeden z nejdůležitějších zákonů Vesmíru – Zákon času – a funguje pro Rusko. Pokud přežije Rusko, přežije i společnost a s ní planeta Země.
Je potřeba připomenout, že satanisté a jejich „třetí síla“, která je řídí, se stále snaží ovládnout planetu. Proč však jsou odsouzeni k nezdaru? – Protože parazitní inteligence z jiné planety porušuje obecné zákony Vesmíru, a není na omluvu, že je to v krajním případě nebo když je k tomu donucena. A ona sama i k témuž nutí nás. Důležité je tomuto nátlaku nepodlehnout a samotnou „třetí sílu“ a její přisluhovače nechat zůstat osamocenou, aby musela přijmout veškeré způsobené zlo.
~~~
< předchozí článek | obsah | následující článek >
